Proces tvoření se pro mě stal meditací už v raném děství, když jsem ani nevěděla, co to meditace anebo flow je. Flow je přesně ten stav, do kterého se chce každý umělec dostat, naprosto nerušený proces tvoření, při kterém netiká čas, nemáte hlas ani žízeň, zapomenete na veškeré starosti a okolní vjemy, je to ono známe “políbení múzy”, kdy tvořit znamená žít.
Já osobně se do tohoto stavu dokážu dostat pouze při manuální činnosti, která navíc musí být kreativní. Flow při psaní nebo sekání dřeva pro mě nepřichází v úvahu.
Musí mě to prostě bavit a musím mít pocit, že je moje práce užitečná a že ji dělám dobře. Což drátkování šperků všechno spojuje. Miluju ty okamžiky, kdy obmotávám jedním drátkem druhý, čas se zastaví a na světe existuje pouze ten 0,3 mm široký kousek kovu, kterým obtáčím… V tom pohybu je všechno, celá rotace naší planety, tlukot mého srdce, horká krev v mých prstech i zvuk mixéru při dělání ranního smoothie a síla sobotního vysavače.
Jsem tak ponořená do své činnosti, že mě to odprostí od všech starostí, starých ran, ale i fyzických potřeb. Je to jako droga, chci víc a víc a nemůžu přestat, jsem hodiny zavřená v ateliéru a neberu telefony a nekontroluju srdíčka na instáči. Skoro jako bych neexistovala, přitom ale nejvíc jenom takhle “existuju”.
Tak tohle cítím při tvorbě já. Občas.
PS: moc hezky o flowu a talentu mluví Jan Mühlfeit v podcastu Proti proudu:
https://www.youtube.com/watch?v=Q8D2HWbAFKM
