Napadá vás, co by se mohlo skrývat pod slovem haťování? Jedná se o tradiční způsob zpevňování břehů řek a svahů pomocí přírodních materiálů, jako je vrbové či lískové proutí. Téměř zapomenuté řemeslo se nyní znovu probouzí k životu díky několika nadšencům, kteří v něm vidí ekologický a zároveň efektivní způsob, jak bojovat s vodní i větrnou erozí a podpořit přirozený vzhled naší krajiny.
Kromě proutí se dříve ke zpevňování břehů používaly kameny, dubové dřevo a další přírodniny, které zrovna byly po ruce. Ty však v dnešní době vytlačil beton, speciálně tvarované dlažební kostky a gabionové kovové konstrukce. Z ekologických, estetických i finančních důvodů se však přírodní materiály začínají znovu vracet do hry, a to včetně vrbového proutí používaného při tradičním haťování.
Haťování aneb návrat k přirozenosti
Protože je nutné splétat vrbové proutky ručně, je haťování výrazně časově náročnější než moderní metody zpevňování svahů a břehů. Zároveň je však daleko šetrnější k přírodě, nenarušuje přirozený vzhled krajiny a navzdory křehce vypadajícím proutkům se životnost konstrukce pohybuje v několika desítkách let. V současné době zpevňuje vrbové proutí například problematická místa u znojemské řeky Dyje nebo břehy potoka Mlýnka u Českého Těšína.
Aleš „Dráteník“ Kulhánek – jeden z prvních českých průkopníků novodobého haťování
Do haťování se nedávno nadšeně pustil i řemeslník Aleš Kulhánek, který se už dlouhá léta věnuje rukodělným technikám, jako je drátkování a košíkářství. A právě tato tradiční řemesla jej přivedla i k haťování, které s nimi má mnoho společného. „Stejně jako v košíkářství je při haťování dosaženo pevnosti celé konstrukce tím, že se při práci neustále míjí dva proutky – jeden se proplétá dospod a druhý navrch,“ vysvětluje Aleš.
Při ošetření okolí potoka haťováním se nejprve pustil do zpevnění dna pětiletým vrbovým proutím, které už nemůže dále růst. Dalším krokem bylo upevnění dvouletého vodícího proutí do země v přibližně deseticentimetrových rozestupech a následné proplétání jednoletým proutím. Protože o konkrétních postupech při haťování neexistují téměř žádné písemné prameny, musel se Aleš při práci často spoléhat jen na svůj úsudek a nápady. Vymyslel si tak například vlastní způsob, jak upevnit proutěnou konstrukci, aby dobře přilnula k podkladu.
„Pro zpevnění břehu technikou haťování jsem se rozhodl i proto, že již byla dříve na daném místě použita. Velký přínos této metody vidím především v tom, že je šetrná k přírodě,“ doplnil dráteník Aleš. Při haťování používal proutí z Vrby košíkářské, které je odpradávna oblíbené právě při tradiční výrobě košíků a dalších řemeslných postupech.
Fotografie: Aleš Kulhánek
